JistÄ› vÅ¡ichni vÃme, že udržovat opravdu kvalitnà a poctivé vztahy je velice důležité, a to hlavnÄ› v rodinÄ›. SamozÅ™ejmÄ› že také na pracoviÅ¡ti a nebo ve Å¡kole. A já si vzpomÃnám, že když jsem jeÅ¡tÄ› chodila na základnà školu, tak moje vztahy tam nebyly zrovna vÅ™elé. Nebyly zrovna moc přátelské, ale tohle nebyla moje vina. Nebyla to vůbec moje chyba, protože já jsem byla spÃÅ¡e takový introvert, nebyla jsem taková moc akÄnà a nikomu se to nelÃbilo.
A tedy ne, že by se to pÅ™Ãmo nÄ›komu nelÃbilo, ale oni spÃÅ¡e se mnÄ› smáli, že jsem taková tichá, že se nezapojÃm do party a tak podobnÄ›, že se tÅ™eba nepobavÃm ani s nikým jenom tak, že stále jenom sedÃm a Ätu si Äasopisy a nebo knihy, to jsem byla asi v Å¡esté tÅ™ÃdÄ›, kdy se mi zaÄali smát. Opravdu hodnÄ› mÄ› to trápilo, takže nakonec asi v osmé tÅ™ÃdÄ› jsem musela pÅ™ejÃt na jinou Å¡kolu, protože už jsem to opravdu nemohla vydržet. Bylo to pro mÄ› opravdu stresujÃcà a dokonce se to potom také podepsalo na mých známkách. Maminka mi Å™ekla, že když mám takové Å¡patné vztahy se spolužáky na základnà škole, že opravdu nemá cenu, abych tam vydržela jeÅ¡tÄ› poslednà dva roky, tedy poslednà roÄnÃk v osmé tÅ™ÃdÄ› a v deváté tÅ™ÃdÄ›.
NejhorÅ¡Ã na tom bylo, že uÄitelé i pan Å™editel i výchovný poradce tyto vztahy ve Å¡kole znali, úplnÄ› o nich vÄ›dÄ›li. Ale vůbec s tÃm nechtÄ›li nic dÄ›lat. Oni mi Å™ekli, že se mám prostÄ› s nimi bavit, že se mám prostÄ› vzchopit a nebýt tak veliký introvert, jenomže tohle nejde. Chodila jsem také rok a půl k psychologovi. Byla jsem také rok u psychiatra a musÃm uznat, že já jsem mÄ›la ve vÅ¡em pravdu, já jednoduÅ¡e nejsem opravdu hodnÄ› spoleÄenský typ, i když mám lidi ráda a chtÄ›la bych mÃt opravdu perfektnà vztahy i mezi lidmi a přáteli. Bohužel mi to nejde. Moje psychika a moje taková stydlivost mi to jednoduÅ¡e nedovolÃ, abych se z niÄeho nic zaÄala s nÄ›kým bavit.