Za běžných okolností žijeme my lidé poměrně snadno a jednotvárně. Chodíme někam do práce, kdy si přijdeme na nějaké ty peníze, a pak si užíváme volna, během kterého takové peníze zase utrácíme za něco, co je důležité nebo co aspoň za pro nás důležité považujeme. Někdy si vyděláváme víc, někdy míň, a tomu pak samozřejmě uzpůsobujeme v rámci možností své výdaje, abychom vyšli s tím, co máme. Anebo také někdy přizpůsobujeme své příjmy svým výdajům, což ale nejde vždycky. Ale je-li ta příležitost, proč se jí nechopit, že?
Výsledkem našeho používání peněz by měl být vždy alespoň vyrovnaný rozpočet. Přičemž je samozřejmě lepší, když i nějaké peníze přebývají, protože ty se pak dají uložit na horší časy nebo se dají šetřit na větší výdaje, které si ze svých platů průběžně kupovat nezvládneme. Jenom tak máme jistotu, že nám nebude chybět nic, co nechceme postrádat, že se nedostaneme do nepříjemné situace těch, kdo si musí něco odpírat a třeba také neplatit účty, což mívá následky.
Ale to je teorie. Dokonalá a jasná, ale jenom teorie. Ale život, který vedeme, je praktický, a od této teorie se často liší. Všichni tedy víme, že si máme dost vydělat, ale to bychom měli mít takovou možnost. Všichni bychom měli mít výdaje odpovídající příjmům, ale prodejci, poskytovatelé služeb a další, kdo od nás vyžadují peníze, se často neptají, na co ještě máme a na co už ne. A tak se někdy dostáváme do potíží kvůli tomu, že už nemáme čím platit. Peníze prostě někdy dojdou.
A kde potom vzít peníze další? I kdybychom byli ve skutečně složité situaci, kdy nám nechce nikdo pomoci, protože se obává, že bychom nemuseli takovou pomoc zvládnout, je tu vždy aspoň americká hypotéka bez dokládání příjmů, která nám zajistí prostředky na překonání těžkých časů. Tady dostane půjčku kdykoliv každý, kdo za ni ručí nemovitostí. A na bídu pak lze zapomenout.