Mnoho řidičů si stěžuje na nízké maximální povolené rychlosti, zvláště pak v obcích a v místech, kde je přikázána ještě nižší, často i 30 km/h. Připadá jim to jako příliš málo, neboť jsou přesvědčeni, že by mohli bez problému jet i rychleji. Avšak pokud by se podívali do historie, zjistili by, že se ve skutečnosti maximální povolená rychlost, a to na všech typech silnic, neustále zvyšuje. V porovnání s dobou, kdy silnice začínaly brázdit první automobily, a bylo nutné stanovit nějaká pravidla, se situace změnila dost drasticky.
První omezení byla ve skutečnosti tak nízká, že nám dnes připadají téměř neuvěřitelná. Jednalo se o 45 km/h mimo obec a 15 km/h v obci. Oproti dnešním 50 a 90, na dálnicích i 130, je to skutečně podstatný rozdíl. Zde se pak můžeme ptát, čím je to způsobeno. Koneckonců, o bezpečnost by nám mělo jít dnes stejně jako kdysi. Není tedy toto zvyšování kontraproduktivní? Tak by se to mohlo zdát, avšak je potřeba se podívat i na další faktory, které zde hrají roli.
V dobách prvních vozidel silnice stále ještě brázdily koňské povozy. A ty nebyly zdaleka tak rychlé, ani se nedokázaly tak pružně přizpůsobit situaci. Nehledě na to, že i sebelépe vycvičený kůň se může leknout a splašit se, pokud se těsně kolem něj prořítí rachotící automobil. Dále je také nutné se podívat na výkonnost tehdejších vozidel. Ta jednak nemohla dosahovat takových rychlostí, a za druhé rozhodně nebyla tak snadno ovladatelná, jako ta dnešní. Navíc konstruktéři tehdy ještě nevěděli, jakou rychlost lidské tělo snese.
Jak se zlepšovala úroveň technologie a naše porozumění i řidičské umění, bylo možné začít jezdit rychleji. A je velmi pravděpodobné, že se stále se zlepšujícími technologiemi bude tento trend pokračovat. Přeci jen, i dnes si řidiči mnohdy stěžují, že musí jezdit zbytečně pomalu. Nezbývá tedy, než čekat, kam až nás tento trend zavede.