Augle

Je pravdou, že koníÄky mohou být různé. A je to pochopitelné, koneckonců každý z nás je jiný a baví jej jiné vÄ›ci. VÄ›tÅ¡inou si pak vybereme takový, který nejvíce odpovídá naÅ¡im zájmům. Je vÅ¡ak pravdou, že se za nÄ›j nÄ›kdy stydíme, neboÅ¥ si myslíme, že pro nás z nÄ›jakého důvodu není vhodný, aÅ¥ už je to cokoliv. Tento pocit vÄ›tÅ¡inou vzniká na základÄ› zakoÅ™enÄ›ných pÅ™edsudků. Ty vÅ¡ak nejsou ani zdaleka tak důležité, jak by se mohlo zdát.

 

 

Typickým příkladem z posledních let je, že se mnoho dospÄ›lých lidí rádo dívá na „dÄ›tské“ seriály a filmy. VÄ›tÅ¡inou se to stydí pÅ™iznat svým kolegům v práci, přátelům Äi dokonce rodinÄ›, avÅ¡ak stejnÄ› se nemohou doÄkat dalšího dílu a zajímají se o to, jaký osud bude mít jejich oblíbená postava.

 

StejnÄ› tak tomu je, pokud například rádi stavíte modely z lega, hrajete poÄítaÄové hry Äi provozujete nÄ›kterou z mnoha dalších Äinností, které jsou velkou Äástí populace považovány za „dÄ›tské“, „hloupé“ Äi „zbyteÄné“. SamozÅ™ejmÄ› existují koníÄky, které jsou obecnÄ› pÅ™ijímané, například sbírání známek. Je vÅ¡ak otázkou, zda bychom skuteÄnÄ› mÄ›li pÅ™ijímat vÅ¡eobecné povÄ›domí o tom, co je vhodné a co nikoliv, zvláštÄ› když nás daná Äinnost baví.

 

 

RozhodnÄ› zde neplatí, že bychom se mÄ›li za co stydÄ›t. Naopak, pokud normalizujeme, že dospÄ›lý ÄlovÄ›k může mít i takovýto netypický koníÄek, pak bude mnohem lépe pÅ™ijímán. A je pravdou, že jako spoleÄnost jsme v tomto ohledu na relativnÄ› dobré cestÄ›, neboÅ¥ dneÅ¡ním trendem ve spoleÄnosti je akceptace, a ta se týká i naÅ¡ich koníÄků.

 

To vÅ¡ak neznamená, že bychom mohli dÄ›lat, cokoliv nás napadne, jen když nás to baví. Vždy musíme mít na pamÄ›ti, abychom svými Äinnostmi nezpůsobovali problémy nebo dokonce bolest, aÅ¥ už fyzickou Äi psychickou, nÄ›komu jinému. V takovém případÄ› už totiž pÅ™ekraÄujeme hranici, kam je vhodné zajít. A podle toho by se na nás mÄ›la spoleÄnost také dívat. Pokud tím vÅ¡ak nikomu neubližujeme, aÅ¥ už přímo Äi nepřímo, pak není žádný problém.